Menu
Obec Sobíšky
Sobíšky

Vítejte na našich nových webových stránkách!

Obec Sobíšky

Obec Sobíšky leží 7,5 km severně od Přerova. Nejvyšší část obce se nachází 321 metrů nad mořem. Domky jsou postaveny na úpatí kopce v údolí, které se mírně svažuje k Vinarům.  Katastrálně i politicky je obec od roku 1990 samostatná. Od roku 1976 patřila pod střediskovou obec Prosenice.  Plocha obce a katastru území je 294 ha. Počet domů  70, počet obyvatel k 1.1.2021 je 156.

Historie obce

Na místě nynějších Sobíšek ležela asi v třináctém století obec Soběslavice či Soběšice. Jméno se odvozuje od osobního jména Soběch, Soběš či Soběslav. Obec tato zanikla a místo leželo nějaký čas pusté. Po opětovném osídlení se již uvádí (kolem roku 1400) dnešní jméno Sobíšky.  Další zmínka o Sobíškách se nachází v pověstech. Prý v dřívějších dobách, kdy byla krajina málo obydlená, tak krajinou Moravy projížděl český kníže, či dokonce sám král, jehož jméno se neuvádí. Za Sobíškami přepadli knížecí oddíl zbojníci a knížeti samému se podařilo ukrýti u pastevců, kteří knížete před zbojníky ochránili. Za prokázanou službu všichni pastevci byli povýšeni na zemany, neboli selskou šlechtu. Dostalo se jim zvláštního poslání - roznášení žalob, neboli půhonu z olomouckého zemského hradu. Tato pověst by byla logickým vysvětlením, proč Sobíšky byly středem půhončích práv. Půhončáci tvořili zcela samostatnou a samosprávnou obec, jejímž středem byly právě Sobíšky o 16 půhončích statcích. Nejstarší písemnou zmínku o Sobíškách nalézáme v listině z 3. listopadu 1275, v níž Zášit z Kurovic, delegovaný Přemyslem Otakarem II., králem českým, k provedení jeho rozsudku ve sporu mezi Budišem, hradišťským opatem, a městem Olomoucí o rozličné pozemky a krčmy u Olomouce, dosvědčil, že uvedl hradišťský klášter v držení přisouzeného statku a vyměřil jeho hranice.  Takřka o sto let později se v olomouckých knihách prúhonných v zápisu z roku 1374 objevil půhončí Mach ze Soběšic, pak ještě v tomtéž a následujícím roce Petr ze Sobíšek, Tomáš a Vaňata, v roce 1397 Pešek, 1405 Jakub, 1407 Matěj ze Sobíšek.  Koncem 16. století došlo ke změně v náhledu na prospěšnost půhončích. Stavové se rozhodli půhončí prodat a tím je vlastně uvést v poddanost. Jednal o tom sněm v Brně roku 1595 a také sněm v Olomouci, konaný v postním čase roku 1596. Samozřejmě, že půhončí se snažili závěry jednání zvrátit, obrátili se proto přímo na císaře Rudolfa II. Hned v roce 1597. Dopis obsahuje řadu postřehů z dosavadního způsobu života půhončích. Půhončí psali, že od "některého sta let k té potřebě markrabství Moravského v kraji Olomouckým, abychom půhony, kdo koho z čeho k soudům zemským toho kraje obsílá a viniti jej chce, roznášeli oddani souc." Jednalo se od starodávna o sedm vesnic a v nich 34 osob, které byly za tu práci zbaveny robot a poplatků a se svými rodinami zůstávali na svobodných gruntech zapsaných v zemských deskách.   Císaře dále informovali, že jakmile s dověděli o jednání sněmu v létě 1596, napsali poníženou suplikaci hejtmanovi a místodržícímu nejvyššího komornictví, kterému až doposud podléhali a také pánům soudcům markrabství moravského. Nicméně o svatojánském soudu, konaném v Olomouci v roce 1597, bylo rozhodnuto o prodeji a následně byli půhončí pozváni do domu místosudího olomouckého kraje Jana Skrbenského, kde se dověděli, že bylo rozhodnuto o jejich prodeji. Tím by ztratili zemské svobody a dostali by se na věčné časy v dědičnou poddanost a v robotu, což už začalo. Pouze zbylých 6 půhončích mělo zůstat při svých svobodách a dále měli roznášet půhony. O dobrovolnosti dávek nikde nebylo nic poznamenáno, Mikuláš Kobylka jim navíc vyhrožoval, že pokud se nepoddají, půjdou do vězení, a to do šatlavy, a ne jak bývalo zvykem, na radnici. Nakonec byla celá věc odložena na příští soud zemský v Olomouci o svatých Třech králích 1598. Na sněmu v roce 1599 stavové rozhodli, aby proti půhončím, pokud se nepoddají, bylo zakročeno silou. Nic nepomohlo, kupní smlouva z 8. července 1597 byla sice s prodlením, ale byla zanesena do desek zemských v roce 1600.  Na začátku 17. století svitla půhončím naděje, protože sněm v Brně 1603 přikázal nevyšším úředníkům a zemským soudcům, aby se s Karlem starším ze Žerotína a dalšími kupci jednalo o odprodeji půhončích. Po roce 1607 byli půhončí přiřazeni ke svobodným dvořákům, což znamenalo, že jako přímí zemští poddaní platili berně a jiné sbírky panovníku a zemi na základě přiznání, které za ně vydával menší komorník olomouckého kraje. Vydáním Obnoveného zřízení zemského na Moravě v roce 1628 přestaly platit dosavadní soudní zvyklosti a na místo půhončích nastoupili komorníci.

Půhončí zůstali svobodnými dvořáky povinnými službou zemi a panovníkovi.

Za II. světové války v neděli 3. února 1945 se nad obcí odehrál souboj německé stíhačky FW - 190, pravděpodobně se sovětskými letadly,. Německý pilot byl sestřelen,  vyskočil padákem a dopadl nezraněn poblíže obce. Zasažené německé letadlo spadlo na stavení Františka Drábka, benzín se rozstříkl i na sousední střechu Antonína Hanáka. Obě střechy shořely. Kusy vraku letadla přeletěly přes silnici do zahrady rolníka Josefa Bajera. 

Zajímavosti a památky obce

U cesty do Vinar stojí dřevěný kříž, od něhož pochází i místní název polí "U kříže". Půhončí dům č. 14 má v průčelí zachovalý partikus, což je sloupová plochostropá předsíň. Kaple Antonína Paduánského postavena roku 1660 rychtářem Janem Pavlíčkem.  Jje barokního slohu, nyní je po generální opravě, včetně oltáře, oboustranných lavic a kůru. V roce 1992 byl do věže umístěn původní půhončí zvon.

Bašta - vápencová pec válcovitého tvaru z kamene. Její umístění je pod trafostanicí u "Dvora". Při silnici do Zábeštní Lhoty poblíž nejvyššího bodu katastru obce stojí kaple Jarošova, jmenovaná podle svého donátora - zbudovatele rychtáře Jaroše. U cesty do Lazník stojí kaple Drbalova. Dnes zvaná Kolářova, dle majitelky Kolářové, vnučky zakladatele půhončáka z č. 1 Drbala. Na pravé straně cesty do Zábeštní Lhoty byla postavena roku 1810 socha sv. Augustina, z kamene umělecky tesaná. Po čas války byla poškozena a uložena v obecní kapli. Nyní je zrestaurována a umístěna na podstavci u kaple.

Na katastru obce se pro vápencovou půdu daří pěstování chmele. Nad obcí je dominanta v podobě česačky a sušárny chmele.V horní části“T“ tvaru obce stojí hospoda  u Indráků od roku 1928. Do roku 1860 stávala hospoda na Macalce, později kolem roku 1900 v č. 2. Prodejna Jednota je od roku 2015 uzavřena a budovu odkoupila obec. Nově je na místě bývalé Jednoty, která byla postaven v akci „Z“, dům č. 16, který je součástí zrekonstruované budovy obecního úřadu a tvoří tak jeden dominantní celek. V roce 1996 byla v obci v lokalitě Macalka zahájena výstavba domů, z nichž některé již stojí. Do budoucna by zde mělo stát až 20 rodinných domků. Nyní je obydleno již 10 domů.

Obec bývala přiškolena k Buku (školu postavily obec Buk a Sobíšky), později do Prosenic. Sobíšky farností spadají pod Penčice. Od roku 1952 pracuje v obci  sbor dobrovolných hasičů, který býval a je organizátorem všech sportovních a kulturních zábav, např. hodů, dětského dne, drakiády, pálení čarodějnic, mikulášské zábavy, plesu a dalších.  V obci je knihovna. Sobíšky jsou plynofikovány a mají kanalizaci. Cesty jsou asfaltové s pouličním osvětlením. Do obce zajíždí autobus směr Zábeštní Lhota a Potštát.

Obec

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Svátek

Svátek má Luboš

Státní svátky a významné dny na dnešek:

  • Pojďte se vykoupat do řeky

Zítra má svátek Martina

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Fotogalerie

Náhodná fotogalerie

Počasí

dnes, úterý 16. 7. 2024
skoro jasno 30 °C 18 °C
středa 17. 7. skoro jasno 29/18 °C
čtvrtek 18. 7. slabý déšť 27/18 °C
pátek 19. 7. déšť 18/14 °C

První vinařství Sobíšky